Den desátý – Přejezd do Dubrovníku
Úsvit nového dne se pod mohutnými skalami zahalil do mlžného oparu, ale to mi vůbec nevadilo. Zdržet se v Sutjesce déle beztak nebylo v plánu – dnes se totiž chystám na přejezd do Dubrovníku.
Pana domácího jsem nepotkal, a tak jsem odjel bez rozloučení. Cesta se opět klikatila úzkým kaňonem, avšak potom, okolo města Gacko, už to byla ta Bosna, jakou mám rád. Přesněji řečeno tedy Hercegovina, protože tento kraj plný rozlehlých plání a hor na obzoru nese právě jméno Hercegovina. Tak už aspoň víme, odkud se bere jméno Bosna a Hercegovina 🙂
Nedlouho poté už jsem zase stál na hranicích, kde tentokrát proběhlo vše v pořádku a já si za chvíli už mohl jako správný Čech zařvat ,,Mořé, vidím mořé!‘‘
Vzhledem k tomu, že jsem dorazil dříve, než mě v domluveném ubytování očekávali, přemýšlel jsem, co dál. Zaparkoval jsem auto a naproti zmerčil restauraci. Tak začneme obědem! A bylo to něco. Vybral jsem si fish menu a doteď si mi pomyšlení na něj bouří sliny a dožadují se přídavku. Po skvostném obědu a plný sil jsem se rozhodl prozkoumat nedaleký park Velika i Mala Petka.
Jak už je v této oblasti dobrým zvykem, po krocích do kopce se mi znovu naskytl dechberoucí výhled. Široké moře kam až oko dohlédne a pomalu zapadající slunce, to bylo až na cigaretku. Po uhranutí oka mého jsem sestoupil dolů a jal se prozkoumat okolní ulice. Jen tak jsem brouzdal, až se mi vyjevilo to dnes už vyvolávané moře. Zadíval jsem se na něj a nechal odpočinout hlavě.
V nákupním centru jsem se vybavil potřebnými zásobami a jel ke svému apartmánu. Uličky jsou tu tak úzké, že jsem si nebyl jistý, jestli se jimi dá projet nebo jestli tam vůbec můžu, takže jsem chvíli bloudil. Nakonec jsem se zcela netypicky pro chlapa na cestu zeptal nějakého postaršího muže, který byl tak ochotný, až mi za chvíli seděl na místě spolujezdce. Nakonec vše dobře dopadlo a po chvilce vyřizování už jsem se z mého pokoje díval na krásný výhled po celém Dubrovníku pode mnou.
S přáním všeho dobrého,
Tomáš Zeman
…protože můžu.