Den třiadvacátý – Sny se někdy plní. A ani nemusí být Vánoce!
Moře, východ slunce a hory za zády – takhle začal ten dlouho očekávaný den. Vyrazil jsem k městečku, kde jsem si měl vyzvednout lístky na další trajekt. Loď odplouvala už za 45 minut, ale přepážka zavřena. Řecká klasika. O pár minut později ale naštěstí paní dorazila a vše klaplo.
Kam že to mám namířeno? Na ostrov Gavdos. Takový malý, bezvýznamný ostrůvek v jižní Evropě, že? No, abyste se nedivili. Za dvě a půl hodiny po nalodění už jsem z lodi zase vyjížděl a seznamoval se s místní přírodou. Ostrov má nějakých 26 km², ale je nádherný. Nádherná byla i správcová mého místního ubytování, které si s okolními krásami také moc nezadalo – kamenné zdivo, postel vyvýšená na patře, dlouhá sedačka, plně zařízená kuchyň, televize, internet, neuvěřitelná koupelna a terasa obklopená zahradou s bylinkami a dalšími rostlinami. Až někdy pojedete na Gavdos, což vám vřele doporučuji, tak se musíte ubytovat právě tady.
Po vstřebání téhle krásy jsem se vydal autem k východní části ostrova, ale zastavoval jsem snad každých pět minut, abych zase pozoroval tu nádheru venku. Potom jsem se stočil na jih a minul poslední vesničku. Cesta už začínala připomínat spíše tankodrom, tak jsem nechal auto odpočívat a vyrazil po svých. Klesal jsem dolů k moři, kde pěšinka ústila na odlehlé pláži, na které kromě dvou lidí nikdo nebyl. Ale to stále nebyl můj cíl.
Pokračoval jsem na nedaleký útes a tam jsem to uviděl. Můj cíl. Pár kroky jsem k němu došel a stanul vedle obří dřevěné židle. Dokázal jsem to. Nejjižnější cíp jižní Evropy! Do mého těla se vliv nepopsatelný pocit a já si mohl odškrtnout jeden ze svých snů. Logicky následovala spousta fotek, rozjímání a tajných rituálů, ale nakonec jednou musíte zase zpět.
A tak jsem se západem slunce vydal k tři a půl kilometru vzdálenému autu. A byl to zase zážitek. Byl jsem na pidiostrově, všude kolem klid, velká civilizace vzdálená stovky kilometrů ode mě. Věděl jsem, že se mi nic nemůže stát, a že tu jsem jen já, příroda a ticho. Ach.
Na oslavu úspěchu jsem si večer dal pár skleniček Metaxy, a završil tak jeden z nejlepších dní mého života.
S přáním všeho dobrého,
Tomáš Zeman
…protože můžu.