Den čtyřiadvacátý – Krátké pojednání o v dálce mizejícím Gavdosu
Vychutnal jsem si na Gavdosu vše, a to včetně spánku, ale balení nakonec muselo přijít. Hodil jsem si věci do auta a jelikož jsem měl ještě spoustu času do nalodění na trajekt, vydal jsem se prozkoumat západní stranu ostrova. Tam jsem našel i nejvyšší bod Gavdosu, ale výhled z něj stínily stromy, takže než jsem se nadál, už jsem byl v přístavu. Tam jsem byl svědkem divného úkazu – všechna auta nejdříve vyjela z trajektu, aby do něj poté najela nová, zdržela se tam pěkných pár minut, až jsem se strachoval, že se tam nedostanu, a poté znovu vyjela. Neviděl jsem žádnou pracovní aktivitu, nic se nevykládalo, prostě auta najela a pak zase vyjela. Nějaké záhady Gavdosu zkrátka zůstaly nevyřešeny.
Pak jsem se na trajekt nalodil i já a nechal mizející Gavdos za sebou. Ještě se uvidíme, říkal jsem si. Trajekt to tentokrát nevzal přímo do města, ze kterého jsem vyjel, ale přes dvě zastávky až do Paleochory. Cesta tudíž byla o dvě a půl hodiny delší. Na první zastávce na Krétě jsme nabrali spoustu nových pasažérů a pokračovali podél pobřeží s vyhlídkou na skály rostoucí přímo z moře. Paleochora mě uvítala už zahalena do nočního úboru a já ji o něco později ve svém novém dočasném ubytování rád napodobil.
S přáním všeho dobrého,
Tomáš Zeman
…protože můžu.