Den pětadvacátý – Paleochora
Není tak těžké přijít na to, čím se zabavíte v podzimním Řecku. Zvláště pak, když je velmi (ne)podzimních 28 stupňů, potíte se a potřebujete se zchladit – pláž a moře byla vcelku logická volba. Pohodička, lehárko, moře a skoro žádní lidé na pláži. Dobrý způsob, jak vynechat nástup sychravého počasí v Česku.
Paleochora je zvláštní tím, že jsem tu prožil poslední „pubertální“ dovolenou s rodiči, před 12 lety. Takže po konzultaci s tátou jsem si připomněl doby dávno minulé výletem k našemu tehdejšímu hotelu a pořídil si pár sentimentálních snímků. Poté jsem už jen trochu prozkoumal centrum a vyrazil do Chánie, kde už čekal trajekt, který mě vezme zpět do Atén.
70 kilometrů cesta vedla neuvěřitelnými sceneriemi plnými olivových stromů, až jsem si říkal, jak to tam nahoře můžou sakra všechno sklízet. Do města jsem dorazil s předstihem a zašel si na večeři. Počkal jsem na loď a po typických řeckých zmatcích jsem se na ní v půl dvanácté večer také nalodil.
S přáním všeho dobrého,
Tomáš Zeman
…protože můžu.