Den šestnáctý – Pozdravy od Alexandra Makedonského
Čerstvé kafe, výtečná snídaně, vyprané oblečení? Co to je, kde to jsem? V nebi? Ach ano, už vím – stále ve Skopje! Má hostitelka Bety byla prostě boží a starala se o mně skvěle, to vše jen na dobré slovo od mého kolegy. Pro mě to samozřejmě bylo velmi vítané zpestření jinak každodenního rituálu snídání v autě nebo někde venku.
Na oběd k nám přišly obě kolegovy dcery, z nichž ta starší i se svou vlastní 4letou dcerou. Podával se místní makedonský kebab s hranolkami a spoustou zeleniny, potom jsem samozřejmě okoštoval i makedonskou rakii – jsou věci, které si na Balkáně jednoduše nemůžete nechat ujít! Po delikatesním obědě jsem vyrazil do centra města se svým osobním průvodcem Gocem (přítelem mladší z dcer). Dívky šly s námi také, ale malá Khalia se rychle unavila, a tak jsme je nechali odpočívat v kavárně.
Goce mi ukázal hlavní třídu, která vyústila k soše Alexandra Makedonského a jeho otce Filipa. Jak jsem se dozvěděl, byl to právě Filip, který byl strůjcem té slavné armády, která si pod vedením jeho syna podmanila celý tehdy známý svět.
Potom jsme vystoupali na pevnost Kale, odkud byl opět výhled na skoro celé město. Viděl jsem i největší fotbalový stadion v zemi, který je domovem Vardaru Skopje a národní reprezentace. Když jsme se posléze procházeli hradbami, dostali jsme se k takovým tématům, jako jsou albánští přistěhovalci a islamizace. Bylo to velmi plodné a poučné odpoledne.
Pak jsme se opět setkali s dívkami a jeli zpět k Bety. Tam jsem se s novými přáteli rozloučil, a zatímco oni odjeli, já jsem nahoře s Bety pokračoval v rozebírání historie Makedonie, a ač naše jazykové znalosti nejsou nikterak valné, dozvěděl jsem se spoustu věcí. Chcete příklad? Tak třeba, kolik z vás ví, že před 2 lety v Makedonii proběhla svého druhu revoluce?
Lidé tehdy vyrazili do města s balonky naplněnými barvami a házeli je na vládní budovy. Od té doby se změnilo dost věcí, a to včetně vlády. Z vyprávění Bety byla cítit naděje na lepší zítřky. Vše nakonec zakončila slovy will see, uvidíme.
S přáním všeho dobrého,
Tomáš Zeman
…protože můžu.