Den patnáctý – Bakšiš přede mnou, bakšiš za mnou
Abyste věděli, v práci mám štěstí na kolegy z mnoha různých koutů světa. Někdo je z Ukrajiny, někdo ze západní Afriky, ale co je důležité – někdo pochází také z Balkánu a třeba i takové Makedonie. Což se vám na takové cestě, jakou nyní podnikám já, může občas hodit. Takže mým dnešním plánem bylo dojet k sestře mého kolegy do Skopje.
V makedonském hlavním městě jsem byl očekáván až v sedm večer, takže jsem si dal hezky načas, aby mě nakonec překvapila navigace a její odhad na 5hodinovou cestu. A nakonec byla opravdu dlouhá a díky chybějícím dálnicím i lepším silnicím i docela namáhavá na soustředění a ostražitost.
Snad poprvé za dobu mého putování se mi nad hlavou zamračilo, takže jsem ani nelitoval této cesty do vnitrozemí. Na albánsko-makedonské hranici se mi stalo to samé, co při prvním překročení bosenských hranic – důsledná kontrola. Tentokrát jsem dokonce musel zajet do jakési garáže a na stůl vyndat všechny své věci. Zatímco je jeden z policistů kontroloval, druhý mezitím začal prohledávat auto. Ani jsem nebyl nervózní, přece jen nejsem pašerák drog ani migrantů, tak proč se stresovat.
Pán policista nakonec objevil můj zippo zapalovač, který se mu tak zalíbil, že pořád opakoval slovo bakšiš, tedy spropitné, nebo spíše úplatek. Snažil jsem se mu vysvětlit, že tento zapalovač pro mě citovou záležitostí, ale on se jen pořád dokola ptal, čím si tedy má zapálit cigarety, které jsem mu nabízel. Nakonec jsem ho uplatil jiným zapalovačem ve tvaru náboje, který se mu líbil možná ještě víc, a všechno tak dobře dopadlo.
V Makedonii, kde už začal být vidět podzim, cesta pokračovala po stejně kvalitních silničkách, které se až nějakých 80 kilometrů před Skopje napojily na dálnici, kterou každých 20 kilometrů přerušovaly stanice pro výběr státního bakšiše – mýta. Z něčeho se ten asfaltový zázrak a také ti těžce podplacení úředníci přece zaplatit musí.
Kolem sedmé hodiny večerní jsem tak dorazil do svého cíle ve Skopje, kde mě srdečně přivítala již zmíněná sestra mého kolegy. Večer dokonce přišla jeho dcera i s přítelem, a ačkoli jsem se lehce ostýchal, ten večer jsem poznal velmi milé lidi, kteří mě přijali mezi sebe jako vlastního.
S přáním všeho dobrého,
Tomáš Zeman
…protože můžu.